Miloš Zárybnický
Elektrárna Oslavany, knížka Jana Kyseláka, vyšla pro Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavansko v r. 2002
Pro vlastní historii rosicko-oslavanského hornictví má knížka základní význam i když se věnuje téměř výhradně regionální energetice. Význam oslavanské elektrárny pro hornictví byl v tom, že využívala méně hodnotné uhlí, pro dopravu na delší vzdálenost nevhodné. Knížka o elektrárně, úzce s revírem spjaté, je spolehlivým zdrojem poznání hospodářských dějin regionu.
Okolnosti vzniku elektrárny, významné místně a hlavně jako zdroj energie pro Brno, rozvíjející se průmyslovou aglomeraci, popisuje autor pečlivě a podrobně. Úvodní stránky včetně interpretace zápasu předních německých a rakouských firem výrobních i tamních bank o zakázku připomínají kresebný náčrt pro malovaný obraz s mnoha detaily. Tím pak je především vznik stavby a několik pozdějších etap rozvoje a rekonstrukcí, nakonec k bloku 50 MW.
Řada odborně vysoce technicky fundovaných odboček a exkurzů, s charakteristikami turbogenerátorů, kotlů a jejich odpopelování i způsoby obsluhy a funkcemi odlučovačů popílku, chlazení s technologií přípravy vody – to vše a další potvrzuje Jana Kyseláka jako excelentního odborníka, zcela v látce orientovaného včetně písemností archivních. Provozní problémy mu také nejsou záhadou, přehledně jsou podány rozvodny, velíny, otázky usměrňování proudu, regulace výkonů a frekvence, metodika připojování do hlavní sítě.
Příspěvkem k účelové tvorbě krajiny jsou popsané stavební úpravy na řece Oslavě (vodní jez –splav – vál), vykonané s ohledem na kolísavý stav toku a nutnost zajistit spolehlivé chlazení turbogenerátorů. Minuciózní speciální vstupy jsou promyšleně od ostatní látky odděleny, např. mimo jiného kapitolka o regulaci a měření fyzikálních a elektrických veličin. Přes autorovo stálé tíhnutí k technickým popisům nechybí postřehy k výrobním i dalším vztahům, tedy jisté vzpomínky na osazenstvo, jen zástupně dotyky i k sociálním otázkám, jako např. nákupy, závodní jídelna, stravování. Z ostatního připomeňme ještě alespoň pasáže týkající se dopravy uhlí z místa těžby až k zauhlování uvnitř elektrárny. Lanovky při změně dobývací strategie nebo se zánikem těžby mnohdy mizí ještě dříve než těžní věže – dobře, že zde ani ony nejsou vynechány.
Můžeme tedy jen a jen obdivovat, jak si autor poradil s mnoha detaily: jasně a populárně v celé práci natolik, že dává jisté představy i laikovi, jehož znalosti a zájem o elektřinu začínají někdy v jeho bytě konzumenta, jen u zásuvky. Zde nezapomeňme na jihočeské ženy, které v ní vidí snad i zdroj proudu a přispívá to k jejich odporu vůči Temelínu. K němu zazněla v práci jistá podpůrná nota probuzenecká, nezbytečná (!), v jednom z předních vstupů o elektrárnách všeobecně. Tam poznáváme ihned autora jako vzdělaného, erudovaného pro celé dílo, když znalého širších souvislostí energetiky, vůči níž je horničina jakási spojitá nádoba. Vše, co se dělo a děje v energetice, má a mělo svůj odraz v hornictví včetně útlumu.
K podobě knížky by jistě přispěla i bohatší, rozsáhlejší a třeba i dražší příloha (hlubotisk). Ovšem při takovém konstatování či požadavku musíme brát v úvahu i omezené možnosti vydavatele, spolku dobrovolníků. Jeho ryze báňští specialisté pro své publikační zaměření v dalších podoborech v revíru také významných a pozoruhodných k zpracování , např. svislá doprava nebo báňské záchranářství, Kyselákovou prací dostali nastavenou laťku dost vysoko . Pokud se týká hornického dějepisu tohoto pozoruhodného revíru je na čase promýšlet po desetiletí od vydání významného průkopnického dílka Jarmily Plchové ROSICKO-OSLAVANSKÝ UHELNÝ REVÍR 1760-1999 (Město Oslavany 1999, 64 str.) čím a jak systematicky začít či pokračovat na tomto přehledném základě k rozsáhlé monografii obdobné stejnou logikou záběru.
Pozornému čtenáři neujde u knížky ani autorovo mužné vyrovnání s tím, že jemu i nám reálně mizí elektrárna jako vynikající technické dílo – když splnila své poslání. Skutečnost, která obzvláště podtrhuje i pro příští generace historický význam popsané publikace. Pandánem k ní, a to velmi významným, je sbírkový fond k elektrifikaci Moravy, jedna z dominant a výstavní chlouba oslavansko-rosického spolku.
PhDr. Miloš Zárybnický,
předseda Matice Slezko-Moravsko-České
Článek byl publikován 1.8.2009, poslední změna 1.8.2009
