17.–21. dubna 1945
17. dubna 1945
Dnes v odpoledních hodinách se střetla spojenecká letadla nad naší vesnicí s německými. Vznikla tvrdá přestřelka z kulometů a bylo svrženo asi 70 bomb, které dopadly z části do vesnice, z části do polí. Zasáhnuta byla část obce u transformátoru („na silnici“) a část u kostela. Následky byly hrozné. Byli zabiti 17letý František Soukup a 11letá Helenka Brázdová, která vykrvácela po zranění střepinou, když na návsi vozila v kočárku malého Miroslava Tejkala. Těžkému zranění za několik okamžiků podlehl Josef Nováček, autodopravce. Při práci na zahradě byli zasaženi střepinami Antonín Liška, Jaroslav Vyhnalík a Hubert Svoboda. Obě krávy, se kterými orali, byly zabity. První pomoc zraněným ihned po náletu poskytl MUDr. Alois Čáp, který byl u pacienta v Zakřanech. Když viděl, co se v Lukovanech stalo, ihned bez vyzvání přijel. U některých však mohl jenom konstatovat smrt.
Náletem byly způsobeny značné škody na budovách. Byl zničen transformátor, takže od této doby je obec bez elektrického proudu. To nám chybí velice, protože nemůžeme „chytat“ rozhlas – ani náš, ani cizí!
Pod tlakem vojsk ruské armády začínají z okruhu kolem Ivančic ustupovat německá vojska ve směru k západu. Jednak jedním směrem přes Zbýšov a Zakřany dále na Třebíč, a druhým směrem přes Oslavany a Ketkovice k Rapoticím.
18. dubna 1945
Na dole „Kukla“ v Oslavanech vlaje bílý prapor a československá státní vlajka. Naše vesnice leží stranou důležitých dopravních cest a tak jsme nemohli být svědky zmateného ústupu německých vojsk. Jen hukot přetížených a těžce naložených nákladních aut a těžkých zbraní hučel nám v sluch a řval nám píseň zkázonosné techniky.
Také v našem okolí není příslušníků Wehrmachtu, a tak jsme „zemí nikoho“. Hodina zdánlivého klidu byla náhle rozrušena vyhlášením „všeobecné mobilizace“ všech mužů – vojáků do 55 roků.
Prezentace všech vojáků se měla provádět v „horní škole“, kde je kancelář obecního úřadu. Tam jsme zjistili, že tuto „mobilizaci“ nařídil z vlastního popudu učitel Josef Kratochvil, aniž by uvážil, že se ve vesnici pohybují cizí lidé a že se celá tato akce prozradí a donese Němcům. Učitel Kratochvil se dostavil na obecní úřad, kde sám suspendoval starosty obce Františka Kulíka a tajemníka Hrubého a vykázal je z místnosti. Když jsme se sešli u obecního úřadu a kriticky jsme zvážili situaci, v jaké obec je a že jsme měli jít s holýma rukama proti německým tankům, bylo neuvážené vyhlášení mobilizace zrušeno.
Protože několikrát v noci přišli do naší obce partyzáni, rozhodli jsme v nejužším kolektivu, že navážeme spojení s partyzánskou skupinou a vyžádáme si další instrukce. Učitel Jaromír Tejkal, záložní důstojník, byl pověřen sestavením Revolučního národního výboru. Toto všechno bylo známo jen třem osobám z naší obce a drženo v naprosté tajnosti. Pouze několik naprosto spolehlivých lidí vědělo, že v našem okolí pracuje partyzánská skupina „Josef Hybeš“ a skupina „Ivo“.
Teď jsme očekávali, jak budou Němci reagovat na „mobilizaci“. Bylo všeobecně známo, že občané, kteří inklinovali k Němcům nebo byli německé národnosti, se volně pohybují v Rosicích, Zastávce, Zbýšově i u nás a v sousedních Ketkovicích. Dnes to ještě nevíme, ale to nám řekne budoucnost, jestli se to Němci dozvěděli. A jestli – to potom běda nám, budou-li mít ještě čas!
19. dubna 1945
Zmatený ústup německých vojsk od Ivančic stále pokračuje. Hukot motorů vojenských kolon neutuchá. Chvílemi se zdá, že naopak sílí. Zjišťujeme, že kolony stále směřují k Třebíči. U Rapotic byli Němci překvapeni partyzány. Němci ze msty zastřelili tři mladíky z Rapotic jako represálie.
20. dubna 1945
Začínáme budovat kryty, zesilujeme sklepy a budujeme schovávačky na potraviny a na šaty.
21. dubna 1945
Celou vesnici zachvátila válečná psychóza. Pilně se pracuje na krytech. Někteří občané si budují své úkryty i mimo svoje obydlí. Využívá se hlavně terému. Kopou se kryty V sadě, Pod kamenným atd.
Kanonáda v dálce neumlká ani v noci. Také ústupové přesuny neustávají. Ve směru od Čučic ke Ketkovicím to stále hučí těžkými vozidly.
Článek byl publikován 21.4.2007
