Zbýšov
Město, 5 km jižně od Zastávky, 353 m nad mořem, 4111 obyvatel, 6,01 km2 katastrální plocha, zpravodaj Ozvěna vychází jednou za dva měsíce. Leží v bývalé kamenouhelné pánvi.
Dříve také: Zbiscowiz, Sbizowich, Biospicz (13. st.); Wessau (1676). Názvy částí obce: na Poustkách, na Láně, na Anenské, na Drahách, na Barboře, Majrov, Horní a Dolní kolonie.
První zmínka o osadě je v listině z roku 1280, kterou zemský maršálek Bohuš z
Drahotúš daroval osadu Zbýšov (Zbiscowiz) své dceři Herce a oslavanskému
klášteru, do něhož dcera vstoupila. Od té doby má společnou vrchnost, dějiny
a osudy společné s Oslavany. Když pak v letech 1516 - 1526 klášter vyhořel,
jeho statky i se Zbýšovem držel pan Kuna z Kunštátu a po něm Vilém z
Kunštátu, který oslavanské zboží a s ním i obec Zbýšov zastavil před rokem
1547 Albrechtu Bošovskému z Polanky. V následujících letech se v držení
tohoto panství vystřídalo několik majitelů až r. 1925 byl ze Zbýšova vytvořen
zbytkový statek, který se stal majetkem bratrů Vincence a Bedřicha Holle.
Počátkem 17. st. měl Zbýšov 29 domů, z nichž po třicetileté válce zůstalo jen 16 obydlených. Roku 1790 zde žilo 313 obyv.; r. 1900 1796 obyv.; r. 1961 4078 obyvatel. Dnes zde má svůj domov 4111 obyvatel o průměrném věku 36,3 roků.
Až do roku 1893 stával na místě nynějšího chrámu Páně kostelíček sv. Martina. Hlavní přestavba a oprava interiéru i zevnějšku proběhla v 16. st. Roku 1819 však kostel vyhořel a po další desetiletí byl v zoufalém stavu až do osmdesátých let 19. st., kdy byl z části opraven. Postavení fary ve Zbýšově financovali Mülleři.
Roku 1893-1894 byl na místě starého kostela vystavěn kostel nový v novorománském slohu, který zde stojí dodnes. Všechny klenby v kostele jsou imitace. Věž, na které se rozezvučují tři zvony, je vysoká 40 metrů. Hřbitov býval dříve kolem kostela, později byl ale posunut za kostel a obehnán zdí. Na hřbitově památník obětem důlního neštěstí r. 1875.
Obec má razítko jen jedno, novější s nápisem: Úřední pečeť Zbejšovské obce; na starším (před r. 1750) byl nápis: D×I×E×D×I×N×A × S×P×A×S×O×W× a znak hrozen a radlice.
Obec má pamětní knihu "Památky obce Zbejšova" sepsanou r. 1878 A. Honlem starostou a ředitelem Inneberských dolů.
Zbýšov byl přiškolen od Oslavan. V letech 1833-1860 chodily děti ještě do školy do Neslovic, ale se vzrůstajícím počtem školáků z přistěhovaných hornických rodin (r. 1860 140 dětí), Mülleři roku 1860 v obci vystavěli dvoutřídní školu (prvním uč. Josef Šotola), která byla r. 1875 rozšířena na trojtřídní, o 12 let později na čtyřtřídní a v nové budově pak r. 1898 na pětitřídní. Žákovská knihovna založena pp. Müllery měla počátkem tohoto století 196 knih (učitelská 203 svazků). Z důvodů zvýšeného počtu žactva byla postavena nová škola a r. 1911 slavnostně otevřena.
R. 1913 je Zbýšov elektricky osvětlen; r. 1922 byla zřízena obecní knihovna; r. 1924 postaven "Dělnický dům"; r. 1932 v obci vodovod. Za druhé světové války v době zabrání pohraničí se Zbýšov ocitl pouhých osm kilometrů od hranic.
Boje mezi pravicí a levicí soc. demokracie o Lidový dům v Praze ve dvacátých letech, vrcholící prosincovou stávkou, našla odezvu nejenom ve Zbýšově, ale i na Zastávce. Nejvýrazněji se však do dělnických bojů 1. republiky zapsala rosicko-oslavanská stávka v roce 1932, která tehdy trvala tři a půl měsíce.
Dne 1. ledna 1965 je obec Zbýšov povýšeno na město. Roku 1973 je předán veřejnosti fotbalový stadion. Kino Horník bylo postaveno v roce 1977. Ve Zbýšově je také nově otevřené veřejné koupaliště.
Zbýšov je především známý svou hornickou tradicí. Vůbec poprvé v tomto kraji počala s kutáním uhlí r. 1782 oslavanská vrchnost na jamách: Barbora, Horní a Dolní bouda. Od r. 1800 si na oslavanském panství udržovali v těžbě rozhodující pozice Müllerové a rosický obchodník A. Rahn. Vedle drobných těžařů, začali do dolování na Rosicku-Oslavansku pronikat další brněnští a vídenští podnikatelé a cukrovarníci jako Kleinové, J. A. Herring a Schöllerové. R. 1820 Lorenzi objevil uhlí "na Poustkách" u Zbejšova a položil tím základ ke kamenouhelnému těžířstvu "Lásky Boží". Vzrůstající požadavky brněnských textilních továren, vybudování silnice Brno - Náměšť a železnice Brno - Zastávka - Okříšky vytvořily vhodné podmínky pro zvyšování báňské produkce. Kolem r. 1850 se ruší některé doly a zakládají se nové jako Antonín, Jindřich, Simson. Ze Zbýšova se tak stává průmyslová obec. V roce 1853 dosáhly zbýšovské doly hloubky 338 metrů, čímž se staly nejhlubšími doly v celé monarchii. Toto období je současně dobou horečné výstavby obce.
Malá rozloha pánve a špatné přírodní podmínky vyvolávaly růst výrobních nákladů. Tak Müllerové prodaly své doly rakouské Innerberské společnosti, která je po neúspěchu s koksováním, prodala Rosické báňské společnosti se sídlem v Zastávce.
V roce 1960 byl položen základ k dalšímu rozvoji rosicko-oslavanského revíru: Byl schválen projekt na rekonstrukci povrchu a jámy Jindřich II. Nová jáma se začala hloubit v roce 1964 do hloubky 1252 m a postupně dosáhla až hloubky 1550 m a Jindřich II. se tak stal nejhlubším dolem na černé uhlí ve střední Evropě. A areálu dolu byly i úpravny vytěženého uhlí.
Dnes se na žádném z dolů již netěží. Všechny jámy byly přibližně v roce 1992 zasypány nebo zazátkovány a strojní zařízení a těžní věže demontovány. Úspěšně byly také rekultivovány haldy ze zavřených dolů. Halda z dolů Antonín, Jindřich I a Jindřich II, která je současně největší haldou celého revíru, se stala vyhledávaným turistickým místem, neboť je z ní výhled nejen na celý revír, ale i široké okolí.
Smutný osud naštěstí nepotkal těžní věž dolu Simson, která byla v roce 1987 prohlášena za technickou památku.
Zajímavosti: Kolem Zbýšova byly nalezeny starožitnosti z různých dob. V bývalé Rahnově cihelně byly nalezeny lebeční kosti z nosorožce. Ve stěně poslední zmole za "Kamínky", zcela nahoře, rozkopány dvě jámy z nejmladšího neolitu, z nichž vybrány střepy, pazourek, hadcová sekyra a kostěný hrot. V cihelně při šachtě Anna nalezena u silnice v hloubce půl metru kostra z doby bronzové. "Pozdní doba slovanská" je zde zastoupena dvěmi sídlišti asi stejného rázu a stáří. První se nacházelo ve Studených při ústí zbýšovského potoka do neslovského, druhé ve trati Černých. Na zmíněném sídlišti ve Studených stávala v pozdější době ves Studenec - Studyň.
Při stavebních pracích narazilo se u kostela na zbytky podzemních chodeb (lochů), jež sloužily jako skrýše za války.
Použitá literatura: Belcredi, Ludvík: Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov, Brno 1989; Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda Moravská, Ivančický okres, Brno 1904; Plchová, Jarmila: Rosicko-oslavanský uhelný revír, město Oslavany, 1999; Šabatová, Alena: Zbýšov, město Zbýšov, 1985
František Čech, Martin Horký
Článek byl publikován 5.5.2006
