Konec druhé světové války na dolech Rosicko-Oslavanska
Konec druhé světové války na dolech Rosicko-Oslavanska
Oslavany 18.4.1945
Měsíc květen je navždy spojen s připomínáním nesmírných útrap a obětí druhé světové války. Od konce druhé světové války uplynulo už 67 roků. Za tuto dobu byly válečné události popsány v mnoha článcích i publikacích. Dnešní článek má připomenout konec války v Rosicko-oslavanském uhelném revíru, kde skončily boje až 9. května 1945. Jedním z posledních míst, kde se ještě 9. května bojovalo, přesto, že 8. května byla podepsaná kapitulace, byl Zbýšov a Lukovany.
Jak probíhal konec války v Oslavanech. Dne 18. dubna 1945 dopoledne opustily Oslavany poslední civilní Němci. Krátce na to, ve 12.15 hod. se objevil na oslavanské elektrárně na bílém koni ruský voják s rozkazem, zastavit provoz elektrárny. Bylo třeba jednat s ruským velitelem. Doly elektrický proud potřebovaly, aby nedošlo k přerušení čerpání důlní vody. Po vysvětlení situace byly dodávky proudu pro doly odsouhlaseny s tím, že zbylé elektrické vedení bude bez proudu. Následovalo zastavení vysokotlaké turbíny a jejich kotlů. V provozu zůstala starší turbína, pro jistotu se spustila ta nejstarší, aby v případě potřeby zůstal alespoň jeden stroj v provozu. Nad střechami závodu zavlál bílý prapor. Na elektrárně v té době bylo zaměstnáno 240 zaměstnanců, ale během několika dnů klesl počet jen na necelých 20, těch nejodvážnějších. Přespolní zaměstnanci nemohli docházet, během dne byly ostřelovány silnice, nejprve od Krumlova. Kolem Ivančic se začal kopat výpadový zákop. Poslední vlak přijel do Oslavan 18. dubna a vlaky pak nejezdily až do 15. května 1945. Ani pošta nebyla doručována od 15. dubna do 23. května 1945. Oslavany byly ostřelovány od zbýšovské hájenky, po několik večerů dopadaly střely na různá místa. Přišla zpráva, že Němci nastupují útok na Oslavany od Čučic. Nad městečkem se objevily tři obrněné vozy, první z nich začal pálit z kulometů a z menšího děla. Když nepřicházela žádná odveta, palba ustala, ale v Oslavanech byla spoušť, mnoho občanů prchalo v obavách před Němci do Ivančic. Nové ostřelování přišlo od Čučic i Zbýšova a hlavně bylo cíleno na silnice. Konečně byli Rusové v Oslavanech. Když Němci zjistili jejich ubytování, opět pálili na Oslavany. Těžké střely dopadaly na sokolské cvičiště od Nové Vsi. Jedna z nich přímo do skupiny přivázaných koní u lip. Zahynulo devět koní. Byla to hrozná podívaná na zpřerážené nohy a vyhřezlé vnitřnosti. Jiná střela dopadla na silnici před elektrárnu, kde byla skládka důlního dřeva. Také všechna okna strojovny byla rozstřílena. Nikdo nebyl zraněn. Stroje zůstaly neporušeny, pracovaly dále. Na dole Kukla se soustředila skupinka pracovníků dolu, několik vězňů z židovského tábora a občanů, odhodlaných důl ubránit. Těžní věž dostala několik dělostřeleckých zásahů, ale těžní stroj poškozen nebyl. Elektrické vedení a telefonní spojení s okolím bylo neustále obnovováno. V Padochově na dole Františka byla dělostřeleckou palbou prostřílena těžní lana, do dolu k čerpadlům se muselo scházet po žebřících.
To vše nebylo ničím proti skutečnosti v severní části revíru. Kruté dny zažily obce Babice, Zakřany a Lukovany. Po ničivém bombardování byly Babice téměř zničeny. Obyvatelé celých dvanáct dní strávili v Dědičné štole za dolem Ferdinand. O život přišlo 12 babických občanů a sedm vojáků ruské armády. V Zakřanech padlo 25 rudoarmějců. Obrovské válečné útrapy prožili obyvatelé Lukovan. Boje zde probíhaly od 17. dubna do 9. května 1945. V Lukovanech bylo těžce zraněno devět občanů, sedm lukovanských občanů zahynulo a také tři vojáci ruské armády. Dalších 12 ruských vojáků padlo v těžkých bojích v Balinském údolí. V Lukovanech byly těžce nebo částečně poničeny všechny domy, až do základů vyhořelo 12 domů, do základů vyhořelo také patnáct hospodářských budov, byl rozbořen transformátor, sestřelena kostelní báň. Obyvatelé téměř celou dobu prožili ve sklepích a úkrytech.
V Oslavanech při bojích zahynulo 21 ruských vojáků a několik také v Padochově a šest jich zahynulo ve Zbýšově. V průběhu války přišlo v Oslavanech o život celkem 111 občanů, mezi nimi 84 občanů cikánského původu příslušných do Oslavan. Ve Zbýšově zahynulo za druhé světové války 19 občanů a šest občanů Babic.
Padochov - květen 1945
Oslavany byly již osvobozeny, ale v severní části revíru stále probíhaly boje. Němci obsadili návrší u Zakřan, Babic a Rosic a odtud houževnatou dělostřeleckou palbou ohrožovali celý revír a objekty dolů. Na dole Antonín zajišťovala hrstka techniků a dělníků čerpání důlní vody, obnovovala telefonní spojení, zajišťovala krmení důlních koní. Spojení s dolem muselo být nakonec udržováno jediným možným způsobem - důlní cestou. Takto se dopravovalo i seno pro koně až na 5. patro dolu Antonín. Hrstce obětavých zaměstnanců dolu se podařilo proti zatopení jámy a čerpadel vybudovat na 7. patře dolu Antonín dvě hráze. Přesto po přerušení dodávek elektřiny a tím znemožnění dalšího čerpání důlní vody, došlo k zatopení jámy. Voda na 7. patře dosáhla dvoumetrové výšky. Zatopila hloubení slepé jámy o průměru pět metrů a hloubce přes 100 metrů. Byly dny, kdy se na důl nebylo možno pro střelbu vůbec dostat.
Dne 25. dubna v noci byl Zbýšov opět obsazen Němci. Obyvatelé Nové čtvrtě a Anenské byli vystěhováni a v jejich bytech byla vybudována kulometná hnízda. 27. dubna se Němci stáhli také na doly Jindřich a Antonín a na Větérku a odtud stříleli na Zbýšov. Několik zásahů dostala věž kostela, stodoly a nejvíce domky na Horní kolonii. Bylo raněno několik občanů. V krytu Na Láně pod budovou č. 55 si zařídil ambulanci MUDr. Alois Čáp. Přicházeli sem nemocní i ranění civilisté. Důl Antonín byl ruskými vojáky osvobozen 30. dubna v 11.00 hodin. Ale ještě 8. května probíhaly tvrdé boje a 9. května vstoupila v platnost kapitulace. Zbýšov a Lukovany se staly jedním z posledních míst, kde druhá světová válka skončila.
Při ústupu ze Zastávky směrem na Jihlavu vyhodili Němci všechny mosty. Proto byla nařízena pracovní povinnost pro muže od 16 do 55 roků. Od 9. do 14. května bylo ze Zastávky do Kralic postaveno pod vedením ruských vojáků sedm provizorních mostů a opravena železniční trať. Doly Jindřich a Antonín byly střelbou poškozeny, jáma Antonín zatopena. Dne 28. května 1945, po obrovském úsilí o obnovení provozuschopnosti dolu, byly z dolu Antonín vytěženy první tuny černého uhlí. Dělostřeleckou palbou těžce poškozená zbýšovská koksovna u dolu Simson byla po usilovné práci osazenstva uvedena do provozuschopného stavu až 2. července 1945.
Nejtěžší následky a válečné škody byly v nejsevernější části revíru. Na dole Julius v Zastávce byly dělostřeleckou palbou zničeny budovy dílen, lampovna, šachetní budova, zničena byla lanovnice na věži, prostřílena lana, těžní klece se zřítily až do hloubky 800 metrů. Byla zničena moderní elektrická rozvodna, poškozen elektrický kabel pro čerpání vody, což způsobilo zatopení dolu Julius za dvě patra. První závěry zněly, že důl již nelze zprovoznit. Tehdejší ředitel dolu ing. Bohumil Vrbický však ihned zahájil záchranné práce. V září 1945 převzal vedení dolu ing. Eduard Elpl, (spisovatel, umělecké jméno Mirek Elpl). Slézali po žebřících do hlubin do čerpacích stanic, plazili se malými chodbami jen několik centimetrů pod rozmoklými stropy. Zdálo se, že je boj ztracený. Po nepředstavitelně obětavé a hrdinské dřině byl důl Julius v prosinci 1945 schopen vytěžit 100 tun uhlí. Ale bezprostředně po té, 19. prosince, následoval ničivý požár lanovky. Hořelo prádlo, třídírna a stanice lanové dráhy. Vozíky se zřítily na střechy zastáveckých domů. A opět obětavost techniků a dělníků byla neskutečná. Přes obrovské mrazy pracovali ve dne v noci, přes neděle i vánoční a novoroční svátky. Technici se téměř nepřevlékali z pracovního oděvu. Z celého kraje přicházely brigády a za měsíc po tomto těžkém požáru vyjely nad Zastávkou první vozíky s uhlím.
Po válce byl v dolech obrovský nedostatek pracovníků. Na práce v dolech byli zařazeni váleční zajatci. Ve Zbýšově byl u dolu Antonín zřízen sběrný pracovní tábor občanů, kteří kolaborovali s Němci a po únoru 1948 se stal z tábora nápravně pracovní tábor, kam byli zařazováni i občané nesouhlasící s režimem. Podobně tomu bylo i u dolu Julius. Také při dole Kukla v Oslavanech existoval od 25. ledna 1949 do 31. března 1951 donucovací pracovní tábor až pro 200 vězňů, ubytováni byli na oslavanském zámku..
V říjnu 1945 dekretem prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše byly všechny doly a energetika v ČSR znárodněny.
Prameny:
SA Brno-venkov:„Památník obětí světových válek a národně osvobozovacích bojů v okrese Brno-venkov“, Rajhrad 2000, str. 363-365 a 527-534.
Plchová,J.: Zbýšov – kapitoly z minulosti a těžba uhlí. Vydalo Město Zbýšov, 2008.
Jarmila Plchová
Vyšlo v region. zpravodaji Zrcadlo – květen 2013
Článek byl publikován 6.4.2014, poslední změna 6.4.2014
