K počátkům těžby uhlí na Rosicko-Oslavansku
V prvních měsících r. 2001 se mi dostal do rukou pro mne neznámý dokument o těžbě uhlí na Moravě, který se dotýká Oslavan a prvopočátků dolování v revíru a mění tvrzení, které je uváděno ve všech dostupných pramenech, a to letopočet nálezu uhlí v Oslavanech. Ve všech dostupných pramenech byl uváděn rok 1760. Nález uhlí v Oslavanech byl spojován s Františkem Riedlem, správcem oslavanského panství. Avšak Josef Nožička při svém bádání došel k závěru, že uhlí v Oslavanech se začalo těžit o šest let dříve.
V polovině 18. století se citelně projevoval všeobecný nedostatek dříví, které bylo jediným známým palivem v té době. V brožurce brněnského místodržitelství z r. 1769 se uvádí, že za poslední století bylo vykáceno na Moravě tolik lesů, že část Moravy připomíná poušť. V roce 1746 se začalo v Rakousku, stejně jako v Holandsku a Belgii, používat k topení rašeliny. V tomto smyslu vydává Marie Terezie v r. 1751 císařský reskript, ve kterém všem vrchnostem v Čechách a na Moravě doporučuje, aby byla hledána rašelina a pak používána k topení, zejména v hutích, hamrech, výrobnách plechu, ale i pro běžné vytápění. Ukládá moravskému místodržitelství, aby se postaralo o provedení této akce. Z Brna je za dva dny nato rozeslán na všechny moravské kraje cirkulář, nařizující uvést zmíněný císařský reskript ve všeobecnou známost a vyzývá podnikatele k těžbě rašeliny.
Nedostatek paliva silně brzdil rozvoj výroby. Některé výrobny musely být dokonce zastaveny. V roce 1753 přichází hrabě Václav Kořenský s výzvou, že odstraní hrozivý nedostatek dříví na Moravě účinnějším způsobem a sice používáním kamenného uhlí, podobně jako v Holandsku. Do té doby uhlí nebylo vůbec známé. Byl vyzván, aby dodal potřebné množství uhlí k provedení zkoušek. Zkouška měla plný úspěch. Hrabě Kořenský místo nálezu tajil, což je pochopitelné, neboť šlo o převratný objev. Rok nato, tedy v roce 1754 se začalo těžit uhlí na Oslavansku. Potvrzuje to i znojemský hřebíkář, který v roce 1755 obdržel od správce oslavanského panství zdarma věrtel uhlí, ale nedalo se používat. Krátce nato se dozvěděl od moravskokrumlovského zámečníka, že dostal v Oslavanech dobré uhlí. Proto se ihned vydal zpět do Oslavan a koupil celou fůru. Toto uvádí v žádosti o udělení odměny za to, že nejen používal již v roce 1755 uhlí jako první na Znojemsku, ale také zde oslavanské uhlí propagoval. Cítil se být ukřivděn, že zlatou císařskou medaili obdržel zámečnický mistr z Brna, který začal uhlí používat později.
V roce 1757 vyšel další císařský reskript, který znovu vybízel k pátrání po rašelině, ale i uhlí a k jejich těžbě. V roce 1764 přišel do Oslavan František Riedl. Byl přijat jako hospodářský správce na oslavanském panství. Od té doby začíná nová éra a lze ji považovat za počátek důlního podnikání v Oslavanech. Riedl přišel do Oslavan z Janovic u Rýmařova, kde byl ve službách hraběte Harracha. Zde získal vědomosti o hledání uhlí. Za jeho správcování se za první rok – tedy v roce 1764 – vytěžilo v Oslavanech 50 měřic, rok nato 100 měříc, v roce 1766 již 400 měřic uhlí (měřice se rovná 64,5 librám, libra se rovná 0,56 kg). Podle brněnského krajského hejtmana z roku 1767 se v Oslavanech dolovalo i předtím, ale málo. O tom, jak se zde těžba vyvíjela od roku 1754, nejsou žádné záznamy. Riedl dával okolním řemeslníkům na ukázku první uhlí zdarma a až po úspěšném vyzkoušení je již sami kupovali. Síť zájemců postupně rozšiřoval. Mezitím docházelo k dalším vládním podpůrným akcím. Například kovářští, zámečničtí a ostatní s ohněm pracující tovaryši, pokud u nich převažovalo používání uhlí nad dřevěným uhlím o dvě třetiny, měli být přednostně přijati za mistry a měšťany. Oslavanské uhlí se prodávalo na Mikulovsku, Hustupečsku, Znojemsku, Moravskokrumlovsku, v Brně, Třebíči, Jevišovicích, Ivančicích a jinde.
Ale kováři z Hrušova si stěžovali na velký žár, který jim železo pálí a dále, že pro sirný zápach nemohou s kamenným uhlím pracovat. Podobné námitky přišly roku 1767 i z hostimského panství. Musela tedy být dokazována zdravotní nezávadnost topení uhlím. Také v roce 1785 se k tomuto problému musela vyjádřit jediná tehdejší vědecká instituce na Moravě, medicínská fakulta v Olomouci. Teprve po jejím vyjádření byl zrušen v Brně zákaz vytápění obytných místností uhlím.
Na Brněnsku byl o hledání uhlí velký zájmem. Majitelé panství nepotřebovali na svých územích na dolování žádné zvláštní povolení. Horečně proto dávali prohledávat všechna pohoří na svých panstvích ve snaze uhlí nalézt, ale bez valného výsledku.
V roce 1768 byl na Moravu vyslán zkušený rakouský odborník František Schöffel. 16. září 1768 po prohlídce oslavanských dolů zjistil, že by se zde mohlo ročně těžit 30 000–40 000 měřic uhlí. Vyzkoušel holandským způsobem výhřevnost a to tak, že vyrovnal pod širým nebem 5 500 cihel a k jejich vypálení použil 24 měřic oslavanského uhlí. Cihly byly přepálené. Tak zjistil, že oslavanské uhlí je výhřevnější než rakouské. Navrhl snížit cenu, což mělo přispět ke zlepšení odbytu. Také navrhl zřídit v Brně velký sklad oslavanského uhlí. Radil péci za pomoci uhlí chleba (k upečení 129 bochníků bylo zapotřebí 1/4 měřice uhlí). Další zkoušky oslavanského uhlí byly provedeny v roce 1769 v klášterní kovárně na Starém Brně. V tomto roce obdržel František Riedl a brněnský zámečnický mistr František Renn-wers zlatou pamětní medaili Marie Terezie.
Brněnské místodržitelství vydalo v roce 1769 propagační brožurku na zvýšení používání uhlí. Poněvadž veřejnost neměla potřebné vědomosti, bylo připojeno několik nákresů, které zřetelně vysvětlovaly, jak uhlí používat při pálení cihel, ve vápenkách, v pivovarech, ve vinopalnách, jak v kotli vařit vodu i vytápět místnosti. Přes tuto snahu na jedné straně, na druhé straně brněnské místodržitelství jako poradní orgán otvírání nových ložisek mařilo. Dne 23. září 1769 došla na brněnský komerční konses žádost majitele rosického panství, aby do Rosic byli vysláni bánští odborníci, kteří by na místě prohlédli zdejší naleziště uhlí, jehož vzorky poslali také na zkoušku. Šlo o nález na panství sousedícím se statkem oslavanským, což znělo přesvědčivě o novém nálezu. Přesto z neznámých příčin byla tato žádost odložena. Na rosickém panství u Zastávky začalo těžit v roce 1788 nově vytvořené vídeňské těžířstvo a zároveň dobývalo kamenec. Stejně jako uhlí oslavanské i toto uhlí se plně vyrovnalo nejlepším druhům cizozemského uhlí. V roce 1790 se zde těžilo již 2 466 měřic, v Oslavanech 3 482 měřic. Avšak nedůvěru v uhlí nadále bylo nutno překonávat s velkou trpělivostí. Odbyt brzdila i doprava. Po silnicích byla příliš drahá, zdražovaly ji formanské tarify a mýtní poplatky. Proto až do konce 18. století měly oslavanské doly své odběratele hlavně u okolních mistrů kovářských, zámečnických, hřebíkářských a ostatních řemeslníků pracujících s ohněm. Výrobní cena oslavanského uhlí v roce 1799 činila 12 krejcarů, prodejní byla stanovena na 15 krejcarů, rosické uhlí mělo těžební náklady 22 krejcarů a prodávalo se za 29 krejcarů.
V roce 1814(?) přichází do Rosic horní správce Rittler. Zorganizoval těžbu podle moderních zásad a díky jeho vynikajícím odborným znalostem a energickému vedení patřily brzy rosické doly k nejlépe zařízeným podnikům tohoto druhu v tehdejším Rakousku. Během několika let dosáhl několikanásobného odbytu, staral se usilovně o modernizaci topenišť v brněnských textilkách, upozorňoval na výhody vytápění továren, barvíren atd. V roce 1818 byl v brněnské textilce prvně dán do provozu parní stroj. Tím bylo pro rosické i oslavanské uhlí zajištěno další odbytiště. Parní stroje byly postupně zaváděny do dalších továren. Nemalou měrou přispívala ke zvýšení těžby Moravskoslezská hospodářská společnost, kterou vedl Emil André. Tato instituce již koncem 18. století rozvíjela činnost k záchraně moravských lesů. Rovněž to byl André, který se zasloužil o zavedení prvního aparátu na svícení svítiplynem v Brně, což znamenalo další využití uhlí k výrobě koksu. Díky znamenité kvalitě uhlí a koksu z něho vyráběného bylo nejprve ve Vídni, pak v Brně vybudováno veřejné plynové osvětlení. I když postupně docházelo k otevírání dalších dolů na Moravě, oslavanské a rosické uhelné doly byly i nadále jedinými doly s nepřetržitou těžbou.
V roce 1804 nastal prudký vzestup těžby i na oslavanských dolech. V roce 1803 se vytěžilo 1 492 vídeňských centů, v roce 1804 už 27 936 vídeňských centů (vídeňský cent se rovná 100 librám po 56 kg). Oslavanské doly si udržely tento primát na Moravě až do roku 1813, kdy nastává nárůst těžby na Rosicku. V roce 1825 se opět ujímají vedení Oslavany až do roku 1850, kdy se vytěžilo jen na Zastávce 1 344 948 vídeňských centů uhlí.
Nejvýznamněji ovlivnila rozmach těžby teprve železnice. Mimo vlastní vysoký odběr umožňovala levnějšími dopravními tarify dovoz uhlí i do vzdálenějších míst. V roce 1839 bylo Brno spojeno železnicí s Vídní, což znamenalo další hospodářských rozvoj Brna, jsou zakládána nová výrobní odvětví, což přineslo další odbytiště. Lze to klasifikovat i obráceně, že uhlí z Rosicko-Oslavanska umožnilo mohutný rozmach Brna. V Brně byly stavěny nové továrny, živnostenské provozy, ale i četné budovy. Vzrůstal počet obyvatel, což znamenalo další vzestup spotřeby uhlí v domácnostech.
Jarmila Plchová (Oslavany)
Článek byl publikován ve zbýšovském zpravodaji Ozvěna 3/2001.
Článek byl publikován 20.5.2006
