Babická pokusná štola
Třaskavé plyny, uhelný prach a oheň byly odjakživa v uhelných dolech jedním z hlavních nebezpečí. K těm nejhorším patřil uhelný prach. Že třaskavý plyn byl v našich dolech běžným jevem je zřejmé i z výpovědi Antonína Honla, který uvádí ve své kronice Paměti obce Zbejšova doslovně: „Třeskot a jako račí bzučení bicích (třaskavých) větrů bylo tak silné, že ti tři dělníci na předku u sebe pracující, hlasitě mluviti museli, by sobě rozuměli.“
Třaskavý plyn byl směsí metanu se vzduchem. Metan se uvolňoval při dobývání z uhlí. V průběhu těžby v rosicko-oslavanském revíru došlo k více důlním výbuchům, k těm větším jich řadíme asi deset.
První názor, že uhelný prach spolupůsobí při katastrofálních důlních explozích, byl vysloven v Anglii již v roce 1803. V 90. tých létech 19. století se událo ve světě velké množství těžkých důlních explozí. V té době ještě stále nebyli báňští odborníci jednotní v názoru na výbušnost uhelného prachu. Někteří byli přesvědčeni, že uhelný prach není výbušný bez metanu. Tato problematika vyprovokovala systematický výzkum a pokusnictví především ve Francii, Americe, Anglii a Německu. První pokusy v přirozené, 40 metrů dlouhé štole na výchozu sloje, provedli Angličané již v roce 1876. Angličané už v roce 1886 navrhovali poprašování kamenným prachem, jako prostředku, který předčí účinek používání vody proti výbuchu uhelného prachu. V roce 1920 zavedli prvně na světě povinné poprašování. První umělá pokusná štola (jakási plechová roura) byla uvedena do provozu v roce 1884 v Německu, rok na to zřízena krátká pokusná štola na dole Vilém v Ostravě. Obě dlouhé 51 metrů. Ovšem výsledky těchto a dalších výzkumů, které potvrzovaly fakt výbušnosti uhelného prachu, nebyly brány vážně. Zvrat v názoru nastal až po obrovském důlním výbuchu v Courriéres v roce 1906, kdy zahynulo 1100 horníků a rok na to došlo ke dvěma obrovským explosím uhelného prachu v amerických dolech, kdy zahynulo téměř 600 horníků. Tyto události vyprovokovaly zřízení první dlouhé průzkumné štoly v Anglii.
Také v Československu byly po těžkých explozích na karvinských dolech v roce 1885 a 1894 ustaveny odborné komise. V roce 1900 bylo nařízeno povinné zavlažování. V roce 1921 dochází k výbuchu metanu a následnému výbuchu uhelného prachu na dole Kukla v Oslavanech a v roce 1924 k výbuchu na ostravském dole Gabriela. V roce 1928, bylo vydáno nařízení o poprašování na kamenouhelných dolech v obvodu báňského hejtmanství v Brně.
První dlouhá pokusná štola na světě byla postavena v roce 1908 v Anglii, měla délku 210 metrů. A opět je zde prvenství našeho uhelného revíru, našich báňských odborníků. V témže roce 1908 tehdejší ředitel Rosické báňské společnosti ing. Jaroslav Jičínský, dokončil úpravu dlouhé pokusné štoly v Babicích u Rosic. V roce 1910 je zřízena také první dlouhá pokusná štola ve Francii v délce 300 metrů a pak v Americe téměř 400 metrů. Babická štola patřila k jediným dvěma pokusným dlouhým štolám v té době na světě. Je uváděna v odborných literaturách, kde je citováno, že zde prováděl pokusy Czaplinski a Jičínský. Byla 300 metrů dlouhá a pokusy v ní byly konány až do roku 1914. Byl zpracován projekt na její prodloužení na 600 metrů. První zpráva o výsledcích zkoušek v babické pokusné štole vyšla v rakouském časopise pro hornictví a hutnictví v roce 1909. Na této první zprávě je uváděn autor c. k. horní rada dr. Czaplinski a na dalších již také dr. ing. Jičínský (v roce 1912 titulován jako ředitel RBS a v roce 1914 již jako c.k. horní rada). V roce 1913 odchází Jičínský budovat doly do maďarského Pětikostelí, kde víme, že mimo jiné vybudoval věrnou kopii jeho oslavanského dolu Kukla.
Po první světové válce opadá zájem o další výzkumy. Pokusná babická štola později sloužila ještě k cvičení tehdejšího záchranného sboru. V MZA v Třebíči je uložena k babické štole korespondence až do roku 1924. Ve své době výjimečná Jičínského pokusná štola došla v revíru postupně k zapomenutí.
Jarmila Plchová, Hornická sekce VSRO (Oslavany)
Článek byl publikován 19.5.2006
