Ochranný pilíř pod oslavanskou elektrárnou – rok 1924
V roce 1913 byly zahájeny provozy oslavanského dolu Kukla a oslavanské elektrárny, závodů zpočátku plně na sobě závislých. V jižní části důlního pole Rosicko-oslavanského uhelného revíru, kde bylo uhlí od roku 1913 těženo novým centrálním dolem Kukla, bylo dobýváno uhlí horší kvality, pro něž prakticky nebyl odbyt. A právě oslavanská elektrárna, uvedená do provozu současně se zahájením těžby z nově rekonstruovaného dolu Kukla, byla vybavena elektrárenskými kotli přizpůsobenými na spalování této horší kvality těženého uhlí.
Závody se navzájem potřebovaly, důl potřeboval odbyt těženého uhlí, elektrárna potřebovala přísun této suroviny pro svoji výrobu, ale vztahy mezi závody nebyly vždy nejlepší. Dosvědčují to různé protokoly, pořízené při situacích, kdy byly tyto vzájemné spory řešeny.
Jedním z takových sporů, který vznikl již v prvopočátku, byl spor o vlivy poddolování na stabilitu zemského povrchu v prostoru elektrárny a tím na případné škody na technologickém a dalším jejím zařízení. V roce 1924 došlo k vyvrcholení sporu. Proto proběhla místní šetření ve dnech 14. února, 30. září a závěrečné pak 2. prosince 1924 , kdy byl také v kanceláři na dole „Kukla“ dokončen protokol, ze kterého jsou čerpány následující údaje.
Při příležitosti určování ochranného pilíře u oslavanské řeky Oslavy v roce 1915 a při šetřeních konaných v letech 1916 a 1917 rovněž pro určování ochranného pilíře pro elektrárnu, bylo nařízeno revírním horním úřadem provádět občasné a systematicky založené nivelace v okolí jámy Kukla – směrem východním a jižním k řece Oslavě a elektrárně.
V protokolu popsaný způsob provádění nivelace a podrobný rozbor výsledků naznačuje, jak obrovský to byl v tehdejší době problém. Je uvedeno, že zpočátku byla nivelace svěřena hornímu inženýru Mikšíčkovi a pak civilnímu geometrovi Jančovi z Brna. K uvedenému účelu byla zvolena síť 218 bodů, které byly během dalších nivelací zvýšeny na 287 bodů. Jednotlivé body byly označeny do země zapuštěnými kameny, z nichž ve dvou hlavních profilech byly ještě železné hřeby. Zazděnými železnými hřeby bylo označeno 30 bodů na budovách. Východním bodem nivelace byl hřeb zabudovaný do nádražní budovy železniční stanice v Oslavanech, nacházející se v blízkosti elektrárny, posledním bodem byl stanoven vnější nýt hlavního nosníku silničního mostu přes řeku Oslavu, ve směru severozápadním. Protože jáma Kukla se nacházela asi o 50 metrů výše než nádvoří elektrárny, činil jim tento terén při provádění nivelace velké problémy.
Nivelace byly provedeny v prosinci 1917, březnu, červnu, v říjnu 1918, v lednu a dubnu 1919, květnu, říjnu 1920, březnu a září 1921, dubnu a říjnu 1922, dubnu a říjnu 1923 a květnu 1924. Nivelace proběhla podle předpisu pro nivelaci II. řádu, stejně dlouhými visurami maximálně 40 m dlouhými, lať byla stavěna na železnou patku, takže při obratu latě změna její výšky byla vyloučena. Čtení svislé latě bylo zajištěno kýváním latě dopředu a dozadu a nejmenší výška při přechodu kyvu byla odečtena. Zpočátku bylo měřeno Rostovým nivelačním strojem, který byl rektifikován, denně zkoušen a měl dalekohled s dvacetinásobným zvětšením (předepsáno bylo 20 až 30 násobné zvětšení). Od dubna 1921 bylo měřeno nivelačním strojem Reiss Liebverda s šestadvaceti zvětšením dalekohledu. Nivelace při tak obtížném terénu nemohla dát výsledky tak přesné, aby na jejich základě bylo možno určit ochranná opatření proti pohybu půdy pro stroje tak citlivé, jako jsou turbíny. Dále je v protokole konstatováno, že navíc sedání půdy nebylo v té době ještě ukončeno a své mohlo také učinit sedání novostavby elektrárny a otřesy způsobené jezdícími vlaky v bezprostřední blízkosti elektrárny.
V další části protokolu je obsáhle rozebírán možný vliv těžby na pohyb povrchu terénu. Je zde uvedeno, že ke zjištění tohoto účinku byl vyrubán uhelný pilíř mezi V. patrem (419 m) a VI. patrem (497 m). S porubem bylo započato roku 1916 470 m jižně od hlavního překopu a rubání probíhalo směrem k šachtě Kukla až do roku 1921. Tento pilíř měl 199 m délky a 124 m ploché střední výšky. Úklon sloje byl 28°, mohutnost 2,5 m a rubáno pilířováním na zával.
Druhý porub byl založený vedle východní hrany ochranného pilíře pro řeku Oslavu. Byl vzdálený 66 m od pokusného porubu a nerušil účinky rubání pokusného pilíře na zemský povrch, protože byl úzký, měl strop velmi pevný, zalamoval se ve velkých kusech a bylo započato s rubáním až roku 1919. Sloj v tomto rubání byla velmi mohutná, takže se vybírala jen její vrchní část, asi 5 až 6 metrů mocná. Mohutnost spodní plástve sloje nebyla tehdy zjištěna proto, že nebyla v té době ani v době dohledné určena k dobývání.
V protokolu se mimo jiné konstatuje, že účinky pohybu vrstev způsobené vyrubáním sloje se jeví zde jako i v jiných uhelných revírech, ve dvou etapách. Jednak jako sedání primérní a jednak jako sekundární pohyb půdy. Primérní sedání způsobené prvním uvolněním nadložních vrstev bývá pravidelně větší intenzity, ukončuje se však v době poměrně krátké. Z výsledků nivelace bylo možno v daném případě odhadovat délku doby primérního pohybu asi na tři roky. Následující sekundární pohyb vrstev, způsobený pozvolným stlačováním spodních vrstev, je menší intenzity, ale má delší dobu trvání. Přesahuje zpravidla hranice primérního sedání a způsobuje za určitých předpokladů i dosti značné horizontální pohyby půdy.
Uvádí se, že podle provedených nivelací je dosti obtížné určit přesně hranice sedání povrchu. Dále, že ve směru sloje přesahuje sedání hranici vyrubané plochy, vnější sedání jsou poměrně nepatrná a přecházejí téměř neznatelně v terén neporušený. Z provedených nivelací lze usuzovat, že sedání po směru sloje, jak se předpokládalo, je v podstatě menší a méně význačné než po úpadu sloje.
Nivelace ukázala, že jednotlivé objekty velkoelektrárny se již nacházejí ve sféře poklesu půdy, způsobené rubáním mezi V. a VI. patrem, i turbíny samé byly již poklesem půdy zasaženy. Sednutí celého komplexu budov strojovny, kotlovny s komíny vykazuje pokles u stanoveného bodu B 16 – 4 mm, B 17 – 2 mm, B 18 – 4 mm, B 13 – 2 mm, B 20 – 10 mm, B 21 – 7 mm, B 22 – 11 mm, B 23 – 14 mm, B 24 – 22 mm a B 15 – 18 mm. Sedání však dosud nikde integritu objektu velkoelektrárny neporušilo.
Je konstatováno, že dosavadní výsledky nivelace neposkytují ještě dostatečný podklad pro definitivní vyluštění otázky způsobu rubání poblíž elektrárny a pro konečné předepsání nutných hornopolicejních opatření. Nesporně však z dosavadních nivelací vyplývá, že rubání v blízkosti elektrárny dosud vedená neprojevila se žádnými škodlivými projevy na její provoz a s největší pravděpodobností ani další účinky dosavadního dolování provoz elektrárny v žádném směru neohrozí. Po úplnost nutno ještě uvést, že v blízkosti elektrárny nalézá se halda strusek, jež svým tlakem snadno může vyvolat zvednutí a posun sousedního terénu a tím ne nepodstatně zvětšit vliv pohybu půdy rubáním vyvolaného na povrch a na stabilitu jednotlivých objektů elektrárny. Proto je nutné při provádění nivelací vzít zřetel i na tuto okolnost, zvláště proto, že vliv struskové haldy na stabilnost povrchu stálým zvyšováním a rozšiřováním poroste.
V druhé části protokolu se také uvádí, že závěrečné jednání o určení ochranných opatření pro oslavanskou elektrárnu před následky dolování bylo stanoven na 2. prosinec 1924. Před tímto jednáním byly předloženy oběma stranám posudky znalců, tj. dobrozdání hornického znalce pana inspektora Pokorného, posudek elektrotechnických znalců pana Biedermanna a Havlíčka a svůj posudek předložili také elektrotechničtí znalci pánové profesoři List a Zvoníček. Všechny tyto posudky byly součástí protokolu.
Kromě toho předložili hornický znalec pan ředitel ing. František Franz a Dr. Josef Peters svůj nález a posudek o poměrech v ostravsko-karvínském revíru, který se týkal vlivu dolování na tamější elektrárny a jejich hlavní agregáty. Prohlídka , kterou provedl ing. Franz spolu s ing. A. Karlíkem, ing. Osolsobě a ing. Novákem dne 10. listopadu 1924 za přítomnosti vrchního inspektora Bidermanna na jámě Jan v Karvinné a jámě Eleonoře v Dombrové ve Slezsku, měla za cíl zjistit příčiny ssednutí strojů, hlavně turbín, u kotloven na uvedených jamách. V Karviné budova elektrárny, stěny i podlaha vykazovaly četné trhliny, hlavně v místech, kde se nachází plynové motory. Budova ujížděla směrem k porubům tak, že železná okna byla vytáhnuta ze zdiva až na 15 cm. Došlo ke značnému poškození strojů, elektrárenský komín byl ze svislé polohy vychýlen a opět narovnán. Rovněž plynojem, koksová věž a stanice lanové dráhy, nacházející se v blízkosti elektrárny, vykazovaly pokles 22–26 cm. V posudku ing. Franz seznamoval se způsobem dobývání uhlí v této části Karviné. Totéž zaznamenáno o jámě Eleonora a tamější elektrárně. Zde bylo rubáno uhlí ve sloji Edurad jen 17 metrů od elektrárny, Vilém rubán až na 20 metrů k jámě, Ignác i Karel byly pod elektrárnou vyrubány. Zbývající ochranný pilíř byl protkán hustou sítí chodeb v uvedených slojích. Kotlovna zdejší elektrárny nevykazovala zvláštních škod až na komín, 70 metrů vysoký o průměru nahoře 2,8 metrů, který se nahýbal.
Z poznatků získaných v ostravsko-karvínském revíru učinil ředitel Rosické báňské společnosti ing. Franz závěr, že dle jeho náhledu by oslavanská elektrárna poddolováním škody utrpěla, ale zda by byl provoz ohrožen dnes nelze říci, jelikož při sedání půdy následkem porubu by mohly působit nepředvídané okolnosti, které nelze předpokládat. Uvedl také svoji domněnku, že „Jakmile bude postavena hydrocentrála na Dyji, bude asi oslavanská elektrárna sloužiti aspoň z části co reserva. Pak by byla dána možnost rozhodnout, zda se má sloj pod centrálou vyrubat nebo ne.“ Dále uvedl, že v prvním posudku navrhli ponechat ochranný pilíř mezi VII. a VI. patrem v šířce 158 metrů od severní hrany centrály . Dle jeho úsudku, a jak bylo v Karviné a Dombrové zjištěno, nevyžaduje kotlovna zvláštní ochrany, rozšíří se tento pilíř pro budovu turbíny na l metr. I toto dobrozdání bylo součástí protokolu.
Zástupce Západomoravských elektráren pan dr. Pluhař při závěrečném jednání zdůraznil, že jsou podnikem všeužitečným, jemuž je vládou přikázána elektrizace celé jihozápadní Moravy s 1 600 obcemi a sice s hlavním městem Brnem a že je na oslavanskou centrálu připojeno 180 průmyslových závodů, v nichž je zaměstnáno přes 30 000 dělníků. Mimo to obstarává centrála tou dobou veřejné osvětlení více než 200 obcí, pohání pouliční dráhu v městě Brně a zásobuje proudem nádraží v Brně, v Břeclavě a jiných menších stanicích. Rovněž jsou na ni připojeny uhelné doly Rosické báňského společnosti a Lásky Boží. Z čehož je patrno, jak neobyčejný význam má správný a nepřerušený chod oslavanské centrály pro naši veřejnost a jak by nejen hospodářské zájmy, ale i veřejná bezpečnost byly ohroženy, kdyby byl provoz přerušen a následky zastavení provozu by byly „rázu přímo katastrofálního“. A vůči tomuto významu oslavanské centrály je okolnost, zda mají být uhelné sloje ležící poblíž elektrárny úplně vyrubány, významu naprosto podružného. Dále připomněl, že již v roce 1911 a 1916 poukazovali na to, že tehdy stanovená opatření v tomto směru jsou nedostatečná, že bezpečnostní pilíř s pojistným pásmem vyměřený na 60 metrů nikterak nestačí, a že jejich obavy, jak se ukázalo, byly opodstatněné. Nivelováním bylo zjištěno, že centrála se nalézá již nyní ve vlivném pásmu rubání a to nejchoulostivější části, strojovna a kotelna, čímž by se dalo vysvětlit několik jiným způsobem nevysvětlitelných poruch na strojích. Dosavadní bezpečnostní opatření ve skutečnosti nepostačují a dalším rubáním při vrstvách již porušených se ještě zvětší účinky na sedání a pohyb půdy.
Zástupce Rosické báňské společnosti pan dr. Liebling se vyjádřil v tom smyslu, že nepopírají , že Západomoravské elektrárny jsou podnikem všeužitečným a že má následkem toho nárok, aby další dolování bylo povoleno jen tehdy, pokud nebude přivoděno vážné poškození jejího provozování. Avšak rovněž závod RBS je závodem všeužitečným, od jeho existence závisí blaho četného dělnictva, proto nelze jim uložiti omezení, která by podnik citlivě poškodila, aniž by jich bylo k ochraně zájmu elektrárny nezbytně zapotřebí.
V protokole následuje Lieblingovo široké rozebírání výsledků měření pohybu povrchu terénu mezi elektrárnou a Kuklou. Pilíř 176 metrů vzdálený ve směru sloje od kotelny elektrárny považuje za nepoměrně veliký a prosí, aby se vzalo také v úvahu, že Rosická báňská společnost při každém metru délkovém ztrácí na uhelném bohatství mezi VI. a VII. patrem 20 000 q uhlí. Ztráta ta znamená národohospodářsky značný moment, který zasluhuje též vážného uvážení. Nakonec poukazuje na zkušenosti z jiných revírů, zvláště ostravského, kde velké centrály v bezprostřední blízkosti vyrubaných ploch bezvadně pracují. Každá novostavba, jak je známo, se během času sama o sobě ssedne a zvláště v daném případě, kde je terén tak značně zatížen těžkými stroji, vysokými komíny a ohromnou škvárovou haldou, která se nachází v bezprostřední blízkosti nové strojovny. Pod centrálou se nachází silná vrstva štěrku, který nepatří k pevným horninám, které by jedině byly vhodnými pro základy takového podniku. Trhliny, nacházející se již dnes ve zdech budov v betonu pod chladiči atd., nemohly povstat poklesem půdy, a spíše se dají přisoudit ne dosti důkladně provedené stavbě. Také fundament velkého agregátu vykazuje vodorovnou trhlinu, která se při provozu turbíny otvírá a zavírá a zajisté má velký vliv na chvění generátoru. Tato trhlina nepochází žádným pádem od dolování, jelikož je vodorovnou. Pilíř 176 metrů vzdálený ve směru sloje od kotelny elektrárny považuje dr. Liebling za nepoměrně veliký.
Přítomní horničtí znalci dodávají, že ochranný pilíř jimi stanovený musí podle dosavadních výsledků být dostatečnou ochranou pro zabezpečení nerušeného provozu turbín oslavanské elektrárny.
Aby však vyloučili všechny možné námitky a pochybnosti, doporučují, aby pilíř jimi navržený byl rozšířen na celkovou šíři 176 metrů a to od nejsevernějšího rohu kotlovny směrem severním. Další rozšiřování pilíře nepokládají ani za potřebné ani účelné a nemohou se v tomto směru připojit k dobrozdání pana ing. Pokorného.
Správce komise se pokusil narovnat podstatné rozpory mezi posudky hornických a elektrotechnických pánů znalců. V protokolu je na závěr konstatováno, že všichni páni znalci však trvají neochvějně na svých úsudcích a horní znalci nejsou v úsudku svém jednotní a proto žádají aby konečné rozhodnutí dal horní úřad.
Dne 28. ledna 1925 vydal svým dopisem č.j. 396/25, (podací čís. 233), Revírní horní úřad v Brně provizorní bezpečnostní opatření v němž je nařízeno mimo jiné ponechat pojistný úhelný pilíř mezi VI. a VII. patrem na vzdálenost 176 metrů od nejsevernějšího rohu kotlovny směrem severním. Tento pilíř stanovili zakreslit v důlní mapě. Dále zakázal dobývat uhlí v tomto pilíři poruby. Razit přípravné chodby uvnitř tohoto pojistného pilíře bylo povoleno, poněvadž zával těchto chodeb se na zemském povrchu neobjeví. Dále nařídil pokračovat alespoň jedenkrát ročně v dosavadní nivelizaci II. řádu. Ovšem pokles zemského povrchu uvnitř elektrárny a v jejím bezprostřední blízkosti zajistit s největší přesností nivelizací I. řádu. Kontrolovat občas svislost vysokých betonových komínů ve dvou navzájem kolmých směrech. Na závěr horní úřad uvádí, že ochranná opatření pro elektrárnu bude možno definitivně stanovit podle výsledků dalších nivelizací. Pokud se týče porubu mezi IV. a V. patrem u ochranného pilíře pro řeku Oslavu, nestanovil žádná omezení k ochraně elektrárny, jelikož pokles zemského povrchu elektrárny již nezasáhne.
Tolik ke stanovení ochranného pilíře pod oslavanskou elektrárnou v roce 1924–25.
Jarmila Plchová
Prameny:
Moravský zemský archiv v Brně, pracoviště Třebíč. A.f. Rosická báňská společnost Láska Boží. H 604, K4, in. č. 52.
Ochranný pilíř pod oslavanskou centrálou – Zápis – Dokončení protokolu dne 2. prosince 1924 na dole Kukla v Oslavanech.
Ochranný pilíř pod elektrárny – Dobrozdání pánů ing. Františka Franze a Dra Josefa Peterse v Praze, k r. 1924.
Článek byl publikován 15.3.2012, poslední změna 17.3.2012
