Rosicko-Oslavansko na počátku 20. století
Občasník města Zbýšov Ozvěna 3/2011
O člověku platí, že jen nestačí, aby byl schopný a nadaný, ale musí mít také trošičku štěstí být v pravý čas na pravém místě, aby měl možnost své schopnosti a ambice uplatnit. Také obce a města mají své osudy, ale je tomu naopak, musí mít štěstí, aby zde byli ve správný čas správní a schopní lidé. Oslavany, Zbýšov a celé Rosicko-Oslavansko toto štěstí na počátku 20. století mělo.
Na sklonku roku 1900 zemřel tehdejší centrální ředitel Rosické báňské společnosti Hugo Rittler. Na jeho místo nastoupil 1. ledna 1901 ing. Jaroslav Jičínský, mladý báňský odborník na slovo vzatý. Bylo mu teprve 31 roků. Před tím působil na několika dolech v Moravské Ostravě, kde byl dlouhá léta centrálním ředitelem jeho otec Vilém Jičínský. Jaroslav se stal pokračovatelem jeho práce. Před nástupem do našeho revíru byl vedoucím závodu dolu Terezie. Zúčastnil se také výstavby dolu Oskar, tehdy nejmodernějšího dolu v Ostravě a při nepřerušené těžbě řídil přestavbu tehdejší hluboké jámy Terezie. Navíc vykonal řadu náročných studijních cest do uhelných revírů jak v Rakousku-Uhersku, tak v Německu, Polsku, Belgii, Francii, Holandsku, Srbsku a Anglii. Všechny své zkušenosti v plném rozsahu uplatnil po svém nástupu na Rosicko-Oslavansku.
V roce 1900 pracovalo v dolech a zastáveckých železárnách v našem revíru celkem 3 300 zaměstnanců, mezi nimi i zbýšovští občané. Ve Zbýšově těžila společnost Láska Boží dvěma doly, a to dolem Antonín (zaražený v roce 1846, těžit začal v roce 1848) a dolem Jindřich (zaražený v roce 1854, těženo od roku 1856). Rosická báňská společnost působila v té době nejen na Zastávecku, ale také ve Zbýšově , Padochově a Oslavanech. Zbýšovské a oslavanské doly zakoupila v roce 1882 od vídeňské Innerberské společnosti, která tyto doly zakoupila v roce 1869 od Müllerova těžařstva. Ve Zbýšově v té době těžila dolem Simson (zaražený v roce 1848, těženo od roku 1853), na který byla koncem 19. století převedena těžba i z důlního pole dolu Anna. V Padochově RBS těžila dolem Františka (zaražený v roce 1848, jehož veškerý movitý a nemovitý majetek získala v roce 1865). Fúzí těchto dvou těžařských společností došlo ke změně, neboli doplnění vedení RBS, kam vstupují těžaři Kleinové a dr. Ullrich a Bedřich Klein vstupuje do vedení železáren. V severní části revíru bylo v té době těženo uhlí dolem Julius v Zastávce (zaražený v roce 1870 a v roce 1877 uvedený do provozu) a dolem Ferdinand v Babicích (zaražený v roce 1856).
V Oslavanech se v té době prakticky uhlí netěžilo. Důl Kukla, zaražený v roce 1861 (tedy před 150 lety), byl jámou větrací a odvodňovací pro těžící důl Františka v Padochově. Pokud se nějaké uhlí z dolu Kukla vytěžilo, bylo spotřebováno pro vlastní provoz, sporadicky také pro oslavanský cukrovar. Ten byl vybudován v roce 1850, celoročně zaměstnával asi 40 pracovníků a v sezóně jich zde pracovalo až 700. Cukr se vyvážel i do zahraničí, dokonce až do Japonska. V Oslavanech v té době pracovalo několik drobných řemeslníků, dva mlýny, cihelny a vápenka. Kromě oslavanského statku zde větší pracovní příležitost kromě dolů nebyla. Samostatnou kapitolu si zaslouží činnost velkého cukrovaru rosického, činnost rosických skláren a dalších provozoven tehdejší doby.
Po nástupu ing. Jičínského dochází k obrovským změnám v modernizaci dolů. Do té doby byly všechny těžní věže v revíru dřevěné. Pod vedením ing. Jaroslava Jičínského jsou budovány železné konstrukce těžních věží, doly jsou modernizovány a vybavovány novými, výkonnějšími těžními stroji, v dole se modernizuje větrání, doprava, zavádí se využívání stlačeného vzduchu ,budují se visuté dopravní lanové dráhy atd.
Je také pozoruhodné, jak se po nástupu Jaroslava Jičínského mění i národnostní složení vedení těžařské společnosti. Do té doby byla těžařská Rosická báňská společnost vyloženě německou společností, rovněž tak obec Zastávka s německými školami. Ing. Jaroslav Jičínský se za svého působení v RBS snažil dosazovat na úřednická místa Čechy. Ve vedoucích místech do té doby byli převážně jen Němci.
Největším oříškem se stala jižní část revíru. Uhelné zásoby nevytěženého důlního pole přímo vyzývaly k těžbě. Jenže horší kvalita uhlí z této části revíru neměla odbyt. V roce 1903-06 přichází Jaroslav Jičínský poprvé s návrhem - vybudovat v Padochově u dolu Františka elektrárnu, která by byla zařízená na spalování uhlí horší kvality právě z této jižní části revíru. Tehdy záměr neprošel. V té době měla RBS elektrárnu ve Zbýšově na koksovně a na třídírně dolu Jindřich a také na dole Julius. Byly to elektrárny jen závodní. Jenže brněnský průmysl se rozrůstal a hlad po elektřině rostl a tím i tlak na vybudování přespolní elektrárny. Vše svědčilo pro Oslavany. Byl zde potřebný zdroj vody z řeky Oslavy a především zde byly nevytěžené zásoby uhlí, které existenci elektrárny umožňovaly. Bez tohoto zdroje by záměr na vybudování elektrárny vůbec nevznikl.
A v roce 1911, tedy právě před 100 lety, vypukl v Oslavanech nebývalý stavební ruch. Byla zahájena mohutná rekonstrukce a přestavba dolu Kukla na centrální důl celé jižní části revíru. Projekt vypracoval ing. Jaroslav Jičínský. Všechny staré budovy dolu byly zbourány a vybudovány nové. Důl byl prohlouben, vybetonován, byla zde vybudovaná železobetonová těžní věž , do které byl umístěn těžní stroj. Podrobnosti rekonstrukce jsme si popisovali ve zpravodaji již několikrát. Důl Kukla se zkrátka stal jedním z nejmodernějších dolů tehdejšího Rakouska Uherska.
Ve stejném roce, tedy v roce 1911, se začala podle projektu německé společnosti AEG UNION budovat oslavanská elektrárna. Za neuvěřitelný rok a půl byla elektrárna dána plynule do provozu. V roce 1913 již dodávala elektrický proud až do Brna. Oslavanská elektrárna byla první přespolní velkokapacitní elektrárnou v našich zemích a dodávala do Brna elektrický proud o nejvyšším napětí v tehdejším Rakousku-Uhersku. Stala se také jednou ze čtyř elektráren, které dostaly za úkol elektrifikovat celou Moravu. A v roce 1913 si oslavanští občané, ale také zbýšovští občané, poprvé rozsvítili ve svých domovech žárovku a mohli sfouknout svíčky a petrolejky. Byl to tehdy naprostý zázrak. Jen obyvatelé Oslavany-Dolina si na elektřinu počkali až do 15. března 1946, teprve tehdy si mohli poprvé posvítit elektrickými žárovkami.
Ještě k jedné obrovské události v té době došlo. V souvislosti s výstavbou oslavanské elektrárny byla dána do provozu železniční dráha Kounice – Ivančice - Oslavany (KIOD). Dne 14. července 1912 přijel z Dolních Kounic do Oslavan první vlak.Do té doby museli cestující z Oslavan jezdit na kounické nádraží dostavníky a kočáry. Dopravu zboží a materiálu z kounického nádraží obstarávaly formanské vozy. I těžké stroje pro stavbu elektrárny musely být ještě z části dopravovány formanskými vozy taženými třemi páry volů. Poslední stroje byly již převáženy železnicí. O něco později byla vybudována ještě železniční vlečka, která vedla na uhelné prádlo, nebo-li třídírnu uhlí. Třídírna byla zprovozněna v roce 1914 pod dolem Kukla v Oslavanech a uhlí z dolu bylo dopravováno do třídírny Bleichertovou dopravní lanovou dráhou. Na objekty třídírny navazovala elektrárna. Železniční vlečka z třídírny, jednokolejka, pokračovala dále po mostě přes řeku Oslavu až do cukrovaru.
Připomeňme si ještě další díla ing. Jičínského. V létech 1906-8 vybudoval u dolu Simson koksovnu. Stala se jednou z nejmodernějších koksoven ve střední Evropě. Koksárenské baterie a celé technologické zařízení dodala firma Heinrich Koppers Essen-Ruhr. Ke koksovně patřila chemická továrna na zpracování vedlejších koksárenských produktů. Vyráběl se zde koks, dehet, síran amonný a surový benzol. Byla zde také vybudována elektrárna, která vyráběla elektřinu z odpadního koksárenského tepla. Na Simsonu nechal Jičínský vybudovat nové uhelné prádlo. V témže roce dokončil také budování pokusné štoly na zkoušení výbušnosti uhelného prachu. Výbušnost prachu byla po obrovských důlních výbuších řešena v té době celosvětově. Babická Jičínského štola byla druhou dlouhou pokusnou štolou na světě. První byla v Anglii a třetí v Americe.
Jeden smělý záměr ing. Jičínského nebyl naplněn. Ze zkušeností, které získal z pracovních cest v zahraničí, vycházel jeho návrh na výstavbu plynárny ve Zbýšově, kde měl promyšleně rozpracováno využívání uhlí ze střední části rosicko-oslavanské pánve. Ze Zbýšova měl být vybudován plynovod, který by vyrobeným plynem zásoboval Brno. Na tehdejší dobu, snad i na dnešní, opravdu smělý záměr. Avšak v důsledku neshody báňských společností tato snaha, kterou sledoval také to, že se poslední dvě těžařské společnosti v revíru mohou spojit, neuspěla. Ke sloučení RBS a těžařské společnosti Láska boží došlo až v roce 1935.
Před sto lety pracovala v Zastávce briketárna, šamotárna, ve Zbýšově koksovna a chemická továrna, byly zde v provozu doly Julius, Ferdinand, Jindřich, Antonín, Simson, Františka, Kukla, Dědičná štola v Oslavanech. V Zastávce pracovala železárna s martinskou pecí, kovárnou, dobře vybavenou válcovnou se 14 pudlovacími pecemi. Bohužel, martinská pec a válcovna byly 1. 1. 1903 ing. Jičínským zastaveny pro poruchovost, ale v roce 1910 již zde vyvíjela činnost německá firma Strebelwerke z Mannheimu.V revíru byly v provozu cukrovary, cihelny, pekárny, sklárny atd. Rosicko-Oslavansko v té době patřilo k nejprůmyslovější části Brněnska.
Ing. Jaroslav Jičínský po dovršení modernizace v našem revíru v roce 1914 odešel do Maďarska-Pětikostelí (Pécs), kde do té doby působil jako technický poradce. Vyhověl tak žádosti majitelů První dunajské paroplavební společnosti a pak ve funkci ředitele realizoval rozsáhlou rekonstrukci celého revíru s několika doly a výstavbu elektrárny. Mimo jiné zde vybudoval důl, který byl věrnou kopií dolu Kukla v Oslavanech (má být ještě v provozu). V roce 1913 udělila rakouská vláda ing. Jičínskému za zásluhy o hornictví čestný titul c. k. horního rady a v roce 1922 mu udělila Vysoká škola báňská v Příbrami titul doktor honoris causa.
Prof. dr. ing. Jaroslav Jičínský byl mimořádnou osobností nejen v české montanistice, ale i v zahraničí. Ve Zbýšově nám jeho osobnosti připomíná těžní věž dolu Simson, která byla spolu s přestavěnou původní těžní budovou vyhlášena v roce 1987 památkově chráněným objektem. V Oslavanech osobnost Jaroslava Jičínského připomíná těžní věž dolu Kukla a i tato těžní věž se stala v roce 2009 památkově chráněným objektem a v současné době prochází úžasnou památkovou rekonstrukcí.
Jen s velkým obdivem a úctou můžeme s odstupem sta let hodnotit aktivitu, schopnosti a výsledky práce tehdejší generace.
Jarmila Plchová
Článek byl publikován 15.3.2012, poslední změna 16.3.2012
