Než přijel první vlak
V oslavanském OKNU bylo již uvedeno několik článků, týkajících se Kounicko-ivančicko-oslavanské dráhy, která byla dne 14. července 1912 předána do provozu. Málokdo ví něco o předcházejícím sedmdesátiletém období, než uvedenou tratí projel první vlak.
Dne 7. července 1839 přijely z Vídně do Brna čtyři slavnostní vlaky, které přivezly 1 125 hostů. Tímto dnem byla zahájena pravidelná železniční přeprava mezi Vídní a Brnem. Hlavním záměrem železnice, která byla pojmenována Severní drahou císaře Ferdinanda, bylo spojení Vídně s polským městem Bochnia (východně od Krakova) a trasa Břeclav - Brno byla pouhou odbočkou od hlavní tratě.
Brzy se prokázala ekonomická prospěšnost železnice a byla snaha stavět další tratě, především se hledalo spojení Moravy s Prahou. V roce 1842 bylo vypracováno několik variant možného spojení. Nás zajímá, že pod číslem 4 bylo návrhováno odbočení z Vranovic (jižně od Brna) přes Ivančice, Třebíč, Jihlavu do Prahy. Je to první informace o železnici v ivančické oblasti. Bohužel byla realizována severní varianta tzn. z Olomouce, přes Českou Třebovou do Prahy, kam přijel první vlak 20. srpna 1845.
Vzhledem k rozvoji brněnského průmyslu se zvětšoval počet parních strojů v průmyslových závodech a bylo nutné zajistit dostatek paliva, protože topení dřevem by zlikvidovalo lesy v okolí Brna. Naproti tomu majitelé uhelných dolů od Zastávky (tehdy se jmenovala Segen Gottes - Boží požehnání) po Oslavany hledali možnost zvýšeného odbytu uhlí, přičemž doprava uhlí do Brna povozy byla již nevyhovující. Tak se stalo, že se střetly ve stejnou dobu zájmy průmyslníků z Brna a okolí, se zájmy majitelů dolů. Myšlenka spojit uhelné revíry a Brno železnicí vznikla již v roce 1848. Dne 27. listopadu 1851 došlo k ustanovení společnosti a byla podána žádost o zřízení železnice. Žádost byla kladně vyřízena a dne 22. dubna 1853 bylo vydáno povolení k oficiálnímu zřízení společnosti pod názvem „Brünn – Rossitzer - Eisenbahnunuternehmung“. Koncesní listina (privilegium) ke zřízení tratě byla vydána 15. ledna 1854.
Společnost tedy dostala povolení ke stavbě tratě z Brna do Rosic a pobočných tratí, spojujících doly ve Zbýšově, v Oslavanech a v Nové Vsi. Hlavní trať, v délce 23,092 km, měla být zřízena na vlaky tažené parními lokomotivami, odbočky k dolům měly mít koňské dráhy.
Provoz na dráze, pro kterou se vžil název „Uhelná“, byl zahájen 2. ledna 1856 pro přepravu uhlí a 1. července 1856 i pro přepravu osob. V roce 1861 požádali ředitelé společnosti, aby také odbočky k dolům byly upraveny na parní trakci a když jejich žádosti bylo vyhověno, byla zřízena odbočka do Zbýšova (4,897 km – předána do provozu dne 10. srpna 1862). Další prodloužení nastalo až 5. ledna 1873, kdy byl otevřen úsek ze Zbýšova k dolu Anna, který vlastnili majitelé oslavanského revíru. V literatuře se nesprávně uvádí, že k tomuto datu byl otevřen úsek Zbýšov - Oslavany. Původně byla sice vydána koncese až do Oslavan a Nové Vsi, ale trať tam nebyla postavena. Majitelé severní části revíru, kteří měli ve společnosti rozhodující vliv si nepřáli, aby byla usnadněna doprava uhlí z konkurenčního oslavanského revíru.
Vraťme se do ivančicko-oslavanské oblasti. Společnost státní dráhy (SteG) hledala spojení od Brna s Vídní vlastní železnicí. Protože z Brna do Vídně již vedla železnice Severní dráhy císaře Ferdinanda a jeden z bodů privilegia pro tuto trať bránil dalšímu spojení obou měst jinou společností, hledaly se možnosti, jak privilegium Severní dráhy obejít. Jeden z návrhů byl, aby z Uhelné dráhy odbočila z Tetčic dráha Státní společnosti jižním směrem t.j. přes Ivančice, Moravský Krumlov až do městečka Stadlau u Vídně, kde by končila.
Když se o tomto záměru dověděli radní v Ivančicích vyslali v květnu 1862 delegaci k císaři Františku Josefu I. s požadavkem, aby železnice přes Ivančice nevedla. Císař údajně požadavku vyhověl a členové delegace z radosti, že uspěli se nechali fotografovat. Fotografie je uložena v ivančickém muzeu. Jaký vliv měl slib císaře na stavbu tratě nemůžeme posoudit, ale je pravdou, že železnice Státní dráhy, vedoucí ze Střelic se v roce 1870 odklonila přes Ivančický viadukt jižním směrem do krumlovských lesů a Ivančice, Oslavany musely čekat dalších 42 roků na železniční spojení. Nejbližší zastávka byla od roku 1873 Němčice u Moravského Krumlova, v roce 1937 přejmenovaná na žádost obecního zastupitelstva v Ivančicích na Němčice u Ivančic. Musíme ještě připomenout, že stavbu této tratě uspíšily důsledky prohrané prusko-rakouské války v roce 1866. Prušáci, po vítězné bitvě u Hradce Králové, svým postupem k Vídni zpustošili Jižní Moravu. Císař, když na podzim 1866 jižní Moravou projížděl, viděl zbídačelou zem. Z obav před nepokoji povolil stavbu tratě ze Střelic do Stadlau a zajistil tak zaměstnání pro tisíce lidí.
Až 21. srpna 1882 se uvádí návrh na spojení Moravských Bránic, přes Ivančice do Padochova. Jáma Františka byla tehdy hlavní těžební jámou oslavanského revíru.
Dne 15. dubna 1885 píše Okresní hejtman jeho Excelenci ministru obchodu, že dne 3. dubna 1885 byl dán předběžný souhlas k přípravným pracem na trase ze stanice Hrušovany přes Ledce, Pravlov, Mor. Bránice, Ivančice, s odbočením do Alexovic a Oslavan.
Jiný byl návrh ze 6. března 1889 na stavbu železnice ve směru Oslavany - Ivančice - Mor. Bránice - Pohořelice.
Dopisem ze dne 23. března 1889 žádá okresní hejtman předložit dotazník z obcí Tetčice, Oslavany, Ivančice, Moravské Bránice a dalších obcí směrem ke Znojmu s informacemi o obchodních poměrech této trasy. Dne 15. října 1889 rozhodl Zemský sněm o potřebě místní dráhy podle předcházejícího dotazníku s vyjímkou zakončení dráhy v Hrušovanech nad Jevišovkou, odkud již byla dráha do Znojma.
Dopisem ze dne 27. ledna 1892 informuje městské zastupitelstvo v Ivančicích ředitelství Rosické hornické společnosti, že uvolní 100 zlatých pro předběžné přípravné práce na vybudování dráhy Padochov-Oslavany-Ivančice ke stanici Moravské Bránice. Zároveň uvádí, že dá zdarma obecní pozemky pro tuto trasu.
Dne 7. února 1895 předává pan Kulda - městský důchodní z Ivančic osobně petici Janu Haasovi v Zemském domě v Brně pro podporu stavby železnice z „Tetčic nebo Zbejšova přes Oslavany, Ivančice, Krumlov, Želetice, Ounanov do Znojma“.
Dopis ze dne 12. dubna 1897 uvádí, že „spojení Znojmo - Mor. Krumlov - Ivančice bylo zamítnuto, přesto, že je důležitější něž spojení Mor. Bránice - Ivančice a přes Oslavany do Padochova. Tato informace se znovu objevuje v dopisu okresního hejtmana ze dne 19. července 1897. Naproti tomu se uznává, že spojení měst Ivančic a Moravského Krumlova je žádoucí a doporučuje se postavení dvou drah, a sice ze stanice Moravské Bránice do Ivančic, Oslavan a Padochova a druhou ze stanice Moravský Krumlov do města Mor. Krumlov.
Zvyšuje se snaha městského zastupitelstva v Ivančicích. Dne 28. července 1898 povolilo měst. zastupitelstvo Ivančic 300 zlatých na prohlídku trasy přes Němčice, Alexovice, Řeznovice, Jamolice, Tulešice, Rouchovany, Hrotovice, Myslibořice do Jaroměřic. Pan okresní hejtman píše měst. zastupitelstvu v Ivančicích, že projekt dráhy vedené z Mor. Bránic přes Ivančice, Němčice, Hrotovice, Jaroměřice s odbočkou do Oslavan, Zbýšova je vyložen k nahlédnutí.
Ve 20. století jsou první informace až v roce 1907, ale jsou rozhodující. Definitivní projekt dráhy Moravské Bránice - Ivančice - Oslavany vypracoval podnikatel staveb O. Žiwotski. Projekt byl podán měst. zastupitelstvem Ivančic dne 30. března 1907 c.k. ministerstvu železnic a ministerstvo výnosem ze dne 16. července 1907 podrobný projekt normálně rozchodné místní dráhy odsouhlasilo. Dne 4. září 1907 byla ustanovena komise pro další jednání a ta stanovila termíny pochůzek pro projektované dráze. „Protokol“ sepsaný c.k. moravským místodržitelstvím ve dnech 24.–27. září 1907 na základě těchto pochůzek přesně stanovil, ve kterých místech musí být propustky, křižování cest a silnic, uvedl vyjádření majitejů pozemků a uvedl také odsouhlasené změny projektu.
Zdálo by se, že stavba dráhy může být okamžitě zahájena, ale bylo třeba zajistit potřebné finance. Po jejich zajištění byla až 10. února 1911 stavba zadána stavebnímu inženýru Aloisu Samohrdlovi a dne 28. února 1911 byla skutečně zahájena..
Provoz byl slavnostně zahájen 14. července 1912. První vlak, který vezl oficiální hosty, představenstvo místní dráhy, představenstvo města Ivančic a další zájemce, přijel do Oslavan v cca 10,30 hodin. Konečně se Oslavany dočkaly železničního spojení a druhý den začal běžný provoz.
V článku bylo několikrát použito dnešní označení stanice Moravské Bránice, přesto, že název této stanice se několikrát měnil. Rozdílné názvy této stanice by mohly ztížit přehlednost článku.
Jiří Široký (Ivančice), květen 2002
Článek byl publikovaný ve zpravodaji OKNO 7–8/2002
Článek byl publikován 20.5.2006
