Elektrárna Oslavany
Rozmach průmyslu v Brně si na počátku tohoto století přímo vynutil levnější a hospodárnější zdroj síly pro průmysl než byla pára. Tehdejší elektrárna v Brně již nestačila pokrýt spotřebuelektrického proudu, a tak se hledaly zdroje jiné. Nejvhodnějším návrhem byla výstavba výkonné elektrárny v Oslavanech. Uhlí z jižní části revíru bylo méněhodnotné, téměř neprodejné; pro spalování uhlí v kotlích elektrárny však vyhovovalo. Pro provoz byla také nutná větší potřeba vody. I tuto podmínku lokalita splňovala. Leží totiž na stejnojmenné řece. Definitivně se tak rozhodlo, že se v Oslavanech zbuduje "přespolní velkoelektrárna".
Stavba elektrárny
Výstavka probíhala v letech 1911–1913. Plány, dodávky a výstavbu elektrárny prováděla berlínská firma AEG Union pro OELAG – společnost pro rozvod elektrického proudu ve Vídni. Instalováno bylo šest kotlů o provozním tlaku 15 atmosfér při teplotě páry 375 °C. Ve strojovně pak byly do provozu uvedeny dva turboalternátory, každý s výkonem 3,4 MW.
Zahájení provozu
Přestože dodávky elektrického proudu pro Brno se uskutečňovaly již dříve, oficiálně byl provoz elektrárny zahájena 1. dubna 1913. Elektrický proud se pomocí dvojitého vedení o 44 tisíc voltů (v té době nejvyšší napětí v Rakousko-Uhersku) transportovala do Černovic a odtud k odběratelům v Brně a okolí.
Zvyšování výkonu
Již během výstavby elektrárny se předpokládalo, že tato výroba elektrického proudu bude nedostatečná, a proto se objednaly další dva kotle a jedno soustrojí s výkonem 4,5 MW. Na počátku první světové války se uskutečnily dodávky a okamžitě byly uvedeny do provozu.
Protože se požadavky na dodávku elektřiny stále zvyšovaly a elektrárna byla přetěžovaná, rozhodlo se o výstavbě dalšího zařízení. V roce 1918 byl zprovozněn další generátor, který jako jediný stroj na elektrárně měl pouze 1500 ot/min (ostatní měly 3 tis. otáček).
V roce 1919 se uvedlo do provozu dalších šest kotlů s pohyblivými rošty, na které padalo drcené uhlí převážně z nedalekého dolu Kukla. Přesto se požadavky na výkon elektrárny neustále zvyšovaly. V roce 1922 byl postaven další 16 MW stroj; v r. 1929 se výkon zvýšil o dalších 14 MW. Celkově bylo instalováno 49,8 MW. V kotelně byly v roce 1929 postaveny dva granulační kotle o výkonu 2×30 tun páry za hodinu. Celkový výkon kotelny byl v té době 182 tun páry za hodinu.
Modernizace
Ve třicátých letech správní rada Západomoravských elektráren rozhodla, že se zastaralé a nehospodárné zařízení v Oslavanech zruší a provede se zcela nová výstavba. Na místě staré kotelny se tak v r. 1941 postavily dva práškové kotle s mlýnicemi o výkonu 2x60 t/h, v r. 1944 kotel o výkonu 120 t/h a v r. 1948 poslední kotel této rekonstrukce o výkonu 150 t/h.
I strojovna byla rekonstruovaná. V letech 1942 až 1950 se uvedly do provozu tři turbogenerátory o celkovém výkonu 63 MW. V roce 1964 byl postaven moderní 50 MW blok. Kotel měl provozní tlak 140 atmosfér při teplotě páry 560 °C s mezipřehříváním. Turbína byla třístupňová. Maximální výkon elektrárny byl 115 MW.
Ukončení provozu
Z důvodu útlumu a zastavení dodávek uhlí z rosicko-oslavanského revíru byla 30. května 1993 oslavanská elektrárna zastavena. Výroba elektrického proudu, kterou nepřetržitě osmdesát let produkovala, byla ukončena. Navždy umlkl její charakterický zvuk a parní siréna, která denně osmkrát houkala. Od té doby nejen že zde padá bílý sníh, ale také zůstává bílý ležet. Krátce nato byla její technologická část a některé stavby zlikvidované. Smutný osud potkal elektrárnu, která ve svém největším rozmachu zaměstnávala až 450 zaměstnanců.
Jan Kyselák - in memoriam, Oslavany
