Stručná historie revíru
Rosicko-oslavanská pánev patří ve svém druhu k nejstarším a nejmenším černouhelným pánvím na území České republiky. Nachází se asi dvacet kilometrů západně od Brna a svojí rozlohou zasahuje ze severu k jihu obce Zastávka (dříve Boží Požehnání), Babice, Zbýšov, Padochov a Oslavany.
Vznik dolování
První zpráva o nálezu uhlí na Moravě je z roku 1753. V Oslavanech - jižní části revíru, se započalo s těžbou kolem roku 1755. Až do roku 1783 se černé uhlí na Moravě těžilo jedině na oslavanském panství (více informací v samostatném článku). Na rosickém panství u Zastávky se začalo těžit o pět let později v roce 1788, i když první písemný záznam o nálezu uhlí v této části je z 23. září 1769. Těžila se zde také kamencová břidlice. Stejně jako uhlí oslavanské i uhlí zastávecké se plně kvalitou vyrovnalo nejlepším druhům uhlí těženého v cizině.
Od poloviny 18. století se projevoval citelný nedostatek v té době jediného známého paliva v habsburských zemích, kterým bylo dříví. Nález uhlí na Rosicku-Oslavansku měl obrovský význam nejen pro rozvoj brněnského průmyslu, ale i samotného města Brna i Vídně.
Zpočátku se uhlí sbíralo z povrchu, později se těžilo pomocí rumpálu a žentouru, pak nastoupily parní těžní stroje a nakonec těžní stroje elektrické. Na rekonstruovaném dole Kukla byl poprvé v Rakousku-Uhersku použit těžní stroj typu Koepe s elektrickým měničem systému Ilgner.
Z období počátků těžby se v lesích kolem Zastávky nachází znatelné propadliny zavalených štol a násypů po vytěžené hlušině. V období, kdy uhlí nebylo jako palivo dostatečně známé, převažovala těžba břidlicových lupků. Z nich byl získáván kamenec používaný v koželužnictví a papírnictví až do doby, než byl vyroben kamenec umělý. Z kamence se vařením získával ledek, potřebný při výrobě kyseliny sírové, která byla nutná při výrobě střelného prachu.
Rozmach těžby
V první třetině 19. století byly na rosických dolech zavedeny
nejlepší metody těžby uhlí používané v celé rakouské monarchii. Největší zásluhy na tom měl správce zastáveckých dolů Ferdinand Rittler, zkušený báňský odborník, který přišel z Polska společně se svými bratry. Věnoval maximální péči modernizaci dolů, ale také zvyšování odbytu uhlí. Jeho zásluhou se těžba na zastáveckých dolech během krátké doby několikanásobně zvýšila.
Těžební společnosti
Těžba v rosicko-oslavanské uhelné pánvi probíhala nezávisle ve třech těžařských společnostech. V Oslavanech a Zbýšově to byla Müllerova společnost, kterou v roce 1869 koupila Innerbergská společnost ve Vídni. Ve Zbýšově těžila společnost Rahnova (později Láska Boží) a v Zastávce těžířstvo Rytíř Herring a spol. Těžířstvo Rytíř Herring a spol. bylo založeno v roce 1803 a trvalo doroku 1870, kdy se stalo Rosickou báňskou společností (RBS) se sídlem v Božím Požehnání (od roku 1920 název obce Zastávka). Když pak v roce 1881 koupila doly Innerbergské společnosti a doly v Padochově a Oslavanech, stala se majitelkou všech dolů revíru, kromě dolu Jindřich a Antonín společnosti Láska Boží. K fůzi těchto dvou společností došlo v roce 1935, a tak vznikla Rosická báňská společnost Láska Boží se sídlem v Zastávce u Brna.
Zlaté období
Období konce 19. a počátku 20. století můžeme nazvat zlatým obdobím uhelného revíru. Dochází k technické modernizaci dolů, zvyšuje se těžba (na některých dolech až na pětinásobek), staví se ocelové těžní věže (do té doby dřevěné), zavádí se umělé větrání, zdokonalují se důlní lampy, těžní klece, čerpadla, modernizuje se doprava rubaniny v dole i na povrchu, zavádějí se nové technologie.
K obrovským změnám došlo v jižní části revíru. Oslavanský důl Kukla byl v roce 1911–1913 přebudován na centrální šachtu jižní části revíru. Veškerá těžba byla pak dodávána do právě vybudované oslavanské elektrárny, která se stala první přespolní velkokapacitní elektrárnou v českých zemích. Město Brno bylo napojeno vedením o nejvyšším napětí v tehdejším Rakousku-Uhersku (44 kV). Elektřinou z Oslavan byla elektrifikována západní a jižní Morava. Elektrárna ukončila svou činnost v roce 1993.
Počátkem 20. století nastoupil na místo centrálního ředitele prof. ing. dr. Jaroslav Jičínský, uznávaný báňský odborník. Zasloužil se o modernizaci dolů a hlavně pak o stavbu oslavanské elektrárny. Je autorem projektu modernizace dolu Kukla, který v té době patřil k nejmodernějším dolům Rakouska-Uherska.
Dělnické stávky
Rosicko-oslavanský uhelný revír byl svědkem celé řady stávek: 1875, 1889, 1898, 1907, 1917, 1920, 1923, 1926, 1928 a 1932. Mzdy horníků byly nejnižší ze všech uhelných revírů monarchie.
V roce 1920 se obce a města černouhelné pánve účastnily tzv. prosincové stávky, jež vyústila v boje o oslavanskou elektrárnu. Stávka byla potlačena vojskem.
Nejvýznamnější stávkou byla ale stávka v období hospodářské krize na přelomu let 1932–1933. Trvala 16 týdnů a do historie republiky se zapsala jako nejdelší stávka. Byla podporována celým širokým okolím, ale také pokrokovou brněnskou inteligencí. A její výsledek? Do práce bylo přijato pouze necelých 75 % horníků, průměrný výkon jednoho horníka se zvýšil o čtvrtinu a mzdy klesly v průměru o 7 procent.
Období po II. světové válce
Po válce dochází k modernizaci dolů. Nastupuje období rekordů a údernictví; hornické povolání je prohlášeno za povolání čestné. Tomu později odpovídaly i havířské výdělky. Horníci se zařadili mezi nejlépe situované vrstvy obyvatelstva.
Nárůst roční těžby revíru kulminoval v roce 1963, kdy bylo vytěženo 751 668 tun černého uhlí. V průběhu sedmdesátých let byla těžba centralizována na nově zbudovaný důl Jindřich II ve Zbýšově, který se stal nejhlubším černouhelným dolem v ČSSR a podílel se na prvenství ve Střední Evropě. Těžilo se v něm v hloubce 1428,4 metrů. Po centralizaci těžby sloužily ostatní doly jako vtažné a výdušné jámy a k odčerpávání důlních vod.
  |
 |
Útlum těžby
V roce 1992 byly provozy na všech dolech zastaveny, těžní věže demontovány, šachty zasypány nebo jen uzavřeny betonovou "zátkou". Zůstala jen těžní věž dolu Jindřich II ve Zbýšově, těžní věž dolu Simson ve Zbýšově (r. 1987 prohlášena za technickou památku) a torzo těžní věže dolu Kukla v Oslavanech.
Zbytkové zásoby uhlí ve výši 26 002 237 tun rozhodnutím ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem 22.5.1991 odepsány a to vynětím z evidence.
Objevením uhlí a rozvojem těžby se celý region během 250 let proměnil k nepoznání. Původní zemědělsky zaměřené obce se během pár generací staly hornickými. Změnil se způsob obživy, změnily se poměry. Dříve chudé vesnice se staly bohatšími, lidnatějšími a život v nich se zásluhou onoho "černého zlata" neuvěřitelným způsobem změnil k lepšímu.
Ostatně nebýt uhlí, neexistuje ani obec Zastávka, která vznikla teprve s rozvojem těžby.
Jarmila Plchová, Martin Horký
